Jak šel čas

18. března 2018 v 21:47 | Pusinka |  Ostatní
Výsledek obrázku pro pro ana fat

Po dlouhé době jsem zabloudila opět na blog a ne jen tak bez cíle. Jsem tu zpátky s cílem hublout. Za poslední dobu se dost v mém životě změnilo, odstěhovala jsem se od rodičů, našla si práci, snažila jsem se žít zdravě, ale jsem opět tlusté prasátko :/ doma sice nemám váhu, ale vážila jsem se u kamarádky a zděsila jsme se, vážím 72 kilo :/ Věděla jsem, že jsem za přibrala, ale tohle byla pořádná rána.

Vracím se ke svým malým porcím a vážení jídla. Do léta musím shodit, ať zase můžu nosit šaty, sukně, kraťasy, a nebo si obléct plavky... Nechci být tlusté prasátko a mít problémy se zdravím :/ Tak mi držte palce ať mám pevnou vůli ...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nicoletta Nicoletta | E-mail | Web | 25. března 2018 v 21:16 | Reagovat

Mas ještě do léta 3 měsíce;)

2 Kristýna Kristýna | 13. dubna 2018 v 17:00 | Reagovat

Vím, že to asi nepomůže ale stejně to zkusím... Anorexie není řešení!!! Sama jsem si anorexií prošla a kdyby mě tenkrát doktoři nezachránili, nejspíše bych brzy kvůli arytmii zemřela na srdeční selhání. Moc tě prosím neblbni ...

3 ProAnaKaroGirl ProAnaKaroGirl | E-mail | Web | 25. dubna 2018 v 19:40 | Reagovat

Ahojky :) jsem ráda, že jses k Aně vrátila. Jestli chceš, můžeš mi napsat na msg: Kaja Vondraskova, nebo na ig: karo_vondraskova. Já sama jsem Ana, tak bychom se mohly podporovat :)

4 Martin Martin | 9. května 2018 v 11:41 | Reagovat

Chybí vám svaly, to je důvod proč sportovci jsou hubení, ne nějaké praštěné diety, ale většina z vás jsou děcka, která vůbec nic o lidském těle neví, jen že máte na sobě nějaký tuk a jste líni nebo nevíte, jak nabrat svaly. Kostra potažená kůži je hnus, není to ani nic vyjímečného nebo pěkného. Lidé z koncentráku by vám řekli svoje...

5 Sexy hubený kluk Sexy hubený kluk | 9. května 2018 v 22:59 | Reagovat

Jak se vám líbím? http://www4.pictures.zimbio.com/mp/MFrus30m6Sll.jpg

Jsem sexy? Snad se vám to líbí, tohle je přece normální. :*

6 SpokojenáSlečna SpokojenáSlečna | E-mail | 4. června 2018 v 14:41 | Reagovat

Ahoj všem hubnoucím slečnám :-)

asi tohle žádná z Vás nevyslyší, nebo nebude chtít vyslyšet, přesto bych si dovolila napsat svou osobní zkušenost s tímto "Hazardováním se životem".

Je tomu už 10 let, co jsem byla jedna z Vás. Procházela jsem si velmi těžkým životním obdobím. Otec, který byl pro mne vším se od nás jednoho krásného dne rozhodl odejít. Bylo mi 14 a neskutečně těžce jsem to nesla.
  Nevěděla jsem k čemu se mám upnout, abych přišla na jiné myšlenky. Někdo si najde sport,někdo maluje, já se pustila do Hubnutí.
  V tomto věku se postava rychle zakulacuje a mně se to znelíbilo. Nejdřív jsem si řekla: "Pár kil dolů to dáš!".A ejhle! Kila šly dolů neskutečně rychle! V tomto věku je metabolismus tolik nastartovaný a mysl nadmíru vytrvalá až urputná.
Celé tohle slavné "dietování" končilo půlkou jablka za celý den nebo malou mističkou kukuřičných lupínků. Rozhodně jsem to nikdy nedělala kvůli tomu abych se někomu líbila. Dělala jsem to jen kvůli sobě,myslela jsem, že takto se  budu cítít Dokonalá a Šťastná.
Velký omyl.
Poslední dny jsem do sebe nemohla dostat ani vodu. Můj žaludek už nechtěl přijmout vůbec nic.
Naštěstí tu byl můj anděl strážný.Moje milovaná maminka.Bez ní bych tohle co píšu dnes už nenapsala.
Stálo jí to velké úsilí a přemlouvání, ale donutila mě k hospitalizaci. Nejdřív jsem ležela v dětské nemocnici, kde se do mě snažili rvát jídlo horem spodem a strašili, že mi zavedou sondu s jídlem do žaludku. Pořád jsem se jim vysmívala, že to přece nemůžou.
Věřte mi, Oni můžou všechno. Jsou to odborníci a vy se stanete jejich rukojmí, protože jste na to museli přistoupit v zájmu záchrany Vašeho života.
Až teď si zpětně uvědomuju jak neskutečně sobecký to ode mě bylo.
Kolik slz pro mě maminka vybrečela, když viděla vlastní dceru, jak se ji ztrácí před očima a vypadá jak chodící smrt.
Můj otec vždy silný a nad věcí.Poprvé v životě jsem ho viděla naprosto bezmocného a bezradného.
Jak to všechno dopadlo?
Skončila jsem na psychiatrii pro dospělé, se zamřížovanýma oknama. Ve vězení odkud se nedostanete. Nakonec vám tu sondu do žaludku násilím narvou a do každé ruky vám napíchnou kapačku. Rozhodně se tam s váma nikdo mazlit nebude. Když už se dostanete do takového stavu jako tehdy já bývá ve většině případů pozdě. Nikdy jsem jim nevěřila, když mi řekli že jsem byla velmi blízko Smrti. Teď už to vím moc dobře. Tělo vám začne kolabovat, požírat samo sebe zevnitř, protože z venku už si nemá co vzít, když jste jen kostnatý skelet potažený kůží. Dostanete vysoké horečky, a všechno uvnitř vás se začne sypat. Jak domeček z karet. Budete nenávidět život, který jste si vybrali kvůli urputné touze po dokonalosti. Nezbyde z vás Nic. Ani fyzicky, ani psychicky.

   Když jste v sobě vzali takovou sílu a odhodlání s tímto začít, najděte v sobě tu stejnou velkou sílu to skončit. Doktoři vám možná zachrání život, ale dál v této cestě musíte pokračovat jen vy samy. A Vy na to máte! Já jsem to taky zvládla a řeknu vám, že to byl zatím nejtěžší boj v mým životě. Ale odešla jsem z něj jako Vítěz.
  Nejde tu přece jen o Vás. Nebuďte sobci. Máte určitě rodiče kteří vás milujou nade vše a utrhlo by jim to srdce, kdyby se Vám něco stalo.

Stal se mi Zázrak a vysvobození ze života, který jsem žila. Za chvíli budu maminkou a doufám každý den v to, že bude moje holčička zdravá a že ji nepostihne tohle peklo jménem Anorexie. Dítě je pro rodiče obrovský Dar, který nikdy nechce ztratit. Doufám, že se na tohle všechno také budete jednou dívat aspoň trochu podobně jako já teď.
Jste silný tak bojujte, nenechte tuhle debilní nemoc aby vás přemohla!
Jste dokonalý právě takový jaký jste!
Buďte zdravě štíhlý, sebevědomý a psychicky silný slečny.

To Vám neskutečně moc přeju :-)

7 Tereza Tereza | E-mail | 14. června 2018 v 16:41 | Reagovat

Ahoj holky,
před pár lety jsem bojovala s mentální anorexií a poté také s psychogenním přejídáním. Bylo to jedno z nejhorších období v mém životě a jsem nesmírně šťastná, že se mi podařilo ho překlenout. Moc ráda bych, aby i vy, které pociťujete, že něco není úplně v pořádku, jste mohli znovu začít žít plnohodnotný život, protože to stojí za to.
Momentálně pracuji jako Peer konzultantka v Centru Anabell. Pokud se cítíte, že jste na všechno samy, nikdo vás nechápe, budu ráda, když se na mě obrátíte a společně se pokusíme najít nějakou cestu.

Tereza Vostrá
Peer konzultantka Centra Anabell Praha
tereza.vostra@anabell.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama